Najednou jsem ho uviděla...Byl bledý,jako já,ale překrásný,jeho blonďaté vlasy mu splývaly s obličejem... ,,Ahoj,ty jsi ta nová že...ehm...Loreta?"zeptal se mě. ,,Lola" odpověděla jsem a usmála jsem se..,,Ehm...dobře Lolo"usmál se,ale bylo vidět že je nervózní,stejně jako já. Zamyslela jsem se,jak by bylo krásné,mít ho celého jen pro sebe... ,,Ty buranko," nazval mě jeho brácha Tyler ,,kolik ti vlastně je? Myslím že našeho Ryana by to zajímalo" ušklíbl se směr můj anděl...,,Hele Tayi dej si pohov jo" Byl roztomilej když se zlobil,to jsem na něm milovala...,,No co...nebudu lhát ne?!" podíval se na Ryana,pak na mě ,,Tak kolik?" začínal být otravný. ,,No,18..." odpověděla jsem. Ryan vzhlédl a odhodil clonu svých vlasů dozadu,nedůveřivě se na mě podíval. ,,Lolo můžeš na chvíli?" s očekáváním na mě kouknul a já jsem neváhala ,,Jistě" usmála jsem se na něj a šla. Po chvíli mě chytnul za ruku a táhnul mě k lesu... ,,Kam mě veděš?"chtěla jsem vědět.Neodpověděl...Po deseti metrech mě pustil a já jsem upadla na kořen stromu...Jako vždycky...Nemehlo...Ryan se na mě zvláštně koukl...,,Když jsi říkal že je ti 18,tak jsi lhala co?" kouknul na mě a čekal na odpověď... ,,Proč bych jako měla lhát?" piodívala jsem na něj..Chtěl něco říct,ale utnula jsem ho. ,,Dobře..je mi 17,ale to nsad není podstatné,nebo ano?" ušklíbla jsem se...Jak mohl vědět že lžu?Je snad jasnovidec? myslela jsem si.. Najednou se stalo něco,co jsem nikdy nečekal
..,,Jasnovidec nejsem"jakmile to vyslovil,uvědomil si svou chybu. ,,Sakra,sakra,sakra" bědoval. ,,Já jsem,ale neřekla že jsi jasnovidec" obrátila jsem se na něj.. ,,Ale myslela sis to" pohlédl na mě. ,,Musím ti něco říct"řekli jsme jednohlasně. Uchechtla jsem se...,,Začni" usmál se na mě a podíval se mi do mých zlatých očí.. ,,Ty..ty jsi včera měla černé oči" byl asi vyděšený... ,,Cože?" prokouknul mě a já nevěděla jak reagovat...Asi sekundu sem si rozmýšlela odpověd. ,,Já..já nosím čočky...Ehm...můžu ti teda něco říct" chtěla jsem pryč od tohoto tématu. ,,Dobře,"řekl ,,takže začni" pokusil se o úsměv,ale nešlo mu to. ,,Já...nevím jak ani pořádně začít...Ale zkusím to" přislíbila jsem. Nedůveřivě si mě změřil pohledem,a chystal se mi skočit do řeči. ,,Já...Lolo...já msuím začít...Je tu něco co by jsi o mě měla vědět" začal s povídáním ,,Já..já...víš jak jsem řekl,že nejsem jasnovidec? Víš jak jsem to věděl?" s očekáváním na mě pohlédnul. ,,Myslím že ano..Můžu něco zkusit?" zeptala jsem se nebojácně. ,,Podle toho co to bude...ale zkusit to můžeš" usmál se..Usmála jsem se taky a sáhla mu na ruku..Byla normální..Stejná jakou jsem měla já...Ledovou,ale necítila jsem to,protože jeho kůže byla stejná jako moje,ale nebyla stejná,jako u lidí...On byl...,,Já asi vím co mi chceš říct," řekla jsem potichuastále ale nebojácně. ,,Vím co jsi" řekla jsem. ,,Tak to řekni...Co jsem" zdál se mi trochu agresivní. ,,Já..já..."nemohla jsem to dokončit,přestože byl to samé co já... ,,Co jsem..Řekni to!" vykřikl... ,,Jsi upír" pohlédla jsem na něj. podíval se na mě... ,,Já vím co jsi ty"podíval se na mě,jakoby čekal že kývnu hlavou a usnadním mu to. ,,Tak to řekni.I já jsem to musela říct!" vyčítavě jsem na něj koukla. ,,Ty jsi také upír" pohlédli jsme na sebe,jakoby to slovo bylo jedovaté. ,,Jak jsi věděl že jsem řekla že jsi jasnovidec?" zeptala jsem se narovinu,abych překousla to hrobové ticho. ,,Já..to je složité" řekl jen. ,,Já to pochopím,tak blbá zase nejsem"ušklíbla jsem se. ,,Já..umím číst myšlenky"vydechl. ,,Takže ty taky?" pohlídla jsem na něj. ,,Cože?"zeptal se mě ,,ty čteš taky myšlenky?" ,,Ne,tak jsem to nemyslela,já,taky mám takové nadání" dívala jsem se do země,jakobych se styděla. ,,Jaké?" zeptal se Ryan. ,,Já...dokážu se teleportovat" vzhlédla jsem a podívala se mu na sametově bílou tvář. ,,A můžeš teleportovat i více lidí?" podíval se mi do očí a zastavil se.. ,,Jsi hladová" podíval se do mách očí,které teď byli zřejmě černé. ,,Vezmu tě na lov" chytil mě za paži a vlekl do lesa. I když jsem byla sebevíc silná,vždy mě přemohl..Takže jsem raději šla dobrovolně... ,,Ano můžu" odpověděla jsem na jeho otázku,na kterou mi nenechal čas odpovědět... Zavedl mě hlouběji do lesa a najednou jsem uviděli skupinku lidi...Asi 5 lidí...Já nechtěla jsem to,ale měla jsem žízeň...Neměl šanci mě udržet...Vrhla jsem se po prvním člověku,který byl nejblíž..Vypila jsem ho..a pohlédla na Ryana,který stál opodál...Usmál se na mě...Já nevím čím to bylo,ale připadala jsem si odporná..Teď jsem musela zklamat rodinu,která mě naučila sebeovládat se... Věděl že jsem na pochybách,jestli dělám správnou věc.Podíval se na mě a řekl:,, Zakázeně ovoce je přece nejlepší ne?" a začal pít dalšího nevinného člověka..Přidala jsem se,ale v hloubi duše jsem byla ze sebe zklamaná a vyděšená...Teď je ze mě opravdová zrůda....
